Jedná se o písemnou formu, ve které budoucí maminka zpracuje své představy a přání, týkající se porodu. Ženy si předporodní plán sepisují většinou až v pokročilém stadiu těhotenství, kdy již absolvovaly těhotenské a porodní kurzy, vstřebaly důležité informace a začínají si ujasňovat svou představu o porodu.

Pokud se rodička rozhodne sestavit předporodní plán, předá ho zhruba měsíc před porodem své porodní asistentce či gynekologovi. Ti si plán prostudují a díky němu poznají, co je pro ženu důležité, pro jaký porod se rozhodla, jaké jsou její specifické požadavky při jednotlivých fázích porodu a po něm, zda má například negativní zkušenosti z předchozího porodu, z čeho má největší obavy, zda si přeje rodit bez medikamentů apod. Asistentka a vůbec celý porodní personál by se měl snažit na základě tohoto plánu rodičce maximálně vyhovět, samozřejmě ne vždy je to však možné.

I z tohoto důvodu je pro rodičku ideální, když si s předstihem zajistí dostatek informací o konkrétním porodním sále. Jaké je jeho vybavení (mají tam například zařízení pro porod v dřepu či na židli?), Umožní mi rodit do vody (mají na sále vanu)? Přiloží mi miminko ihned po porodu k prsu a nechají ho u mě po celou dobu, i přes noc? Nechají manžela, aby celý porod natáčel na kameru?

Asistentka či lékař by měli s budoucí maminkou jednotlivé požadavky zkonzultovat, poradit v nejasných otázkách, případně oznámit, že některé požadavky nejsou proveditelné. Kopii porodního plánu by si s sebou měla maminka vzít ještě při nástupu do nemocnice, protože s ním budou pracovat přímo na sále. Porod samotný je však velmi individuální záležitost a nikdo nemůže vědět předem, jak bude přesně probíhat, proto je možné, že na některé představy nakonec nedojde. I tak je ale porodní plán užitečným dokumentem, který může mamince porod velmi ulehčit, protože při samotné akci nezbude na případné dohadování s porodním personálem pravděpodobně čas ani síla.