Mimomanželské kontakty a mimomanželské vztahy, tradičně pojmenované slovem nevěra, jsou v manželských poradnách závažným a častým tématem. V síle jejich vlivu na manželský vztah sehrává důležitou úlohu to, v jakém stádiu manželství k nevěře došlo, také jestli jde jen o záležitost převážně sexuální nebo už emocionální, resp. jestli jde o náhodný kontakt, sexuální promiskuitu nebo dlouhotrvající vztah k jedné osobě. Všechny druhy nevěry, pokud dojde k jejímu odhalení, ohrožují manželství možným vznikem chvilkové, ale i dlouhodobé citové újmy podvedeného partnera. V douhotrvajícím mimomanželském vztahu navíc vzniká nebezpečí, že si nevěrný partner vytvoří k mimomanželskému partnerovi emocionální vazby.
Definovat nevěruje je poměrně složité, protože v každém manželství ji páry vnímají jinak. Všeobecně, v našem kulturním kontextu ji definujeme jako milostný poměr s jinou osobou než s tou, se kterou žijeme v manželském/ partnerském svazku.
Obecně rozeznáváme několik základních typů nevěr, s kterými nám někdy víc, nebo v některých případech méně, může pomoci manželské poradenství.
1.ODSKOK – jednorázová, často náhodná záležitost bez citového vztahu, je to „využití“ resp. podlehnutí příležitosti bez citových vztahů. Tato nevěra není vázána na konkrétní osobu. Může být důsledkem potřeby si dokázat vlastní sexuální výkonnost, nebo je následkem sexuální abstinence v partnerském vztahu (odlouční manželů …)
2.DOBRODRUŽSTVÍ – zde hraje důležitou roli sexuální zevědavost, snaha o zpestření života, touha po poznání něčeho nového. Jeho cílem není otřes nebo rozklad manželstí žádného z jejích aktérů. Je krátké, nezávazné a je vnímáno jako přechodný doplněk k manželskému vztahu.
3.VZTAH – dlouhodobý poměr, při kterém vzniká citová vazba. Má svá vývojová stádia, podobající se stádiím manželského vztahu. Tím, že jsou při tomto typu nevěry v daném vztahu oba její aktéři citově zaangažovaní, vzniká problém dvojího života a vzniku jakéhosi alternativního manželství.
Jednou z nejčastějších otázek klientů poraden, kteří se ocitli v pozici podváděného partnera je otázka
PROČ? PROČ MI TO PARTNER UĚLAL? JAKÝ MĚL DŮVOD? CO HO K TOMU VEDLO?
Z vlasní psychologické praxe můžu říct, že existuje velké množství nejrůznějších motivací k nevěře. Za nejrozšířenější se dá považovat např. :
1. Touha po změně a po úniku z prostředí, kde není spokojený se sebou, nebo se svým partnerem a naivně hledá tuto spokojenost v náručí někoho jiného, místo aby tuto situaci řešil jinými, více konstruktivními způsoby.
2. Potřeba zbavit se pocitu nejistoty a méněcennosti, v tomto případě snahou kompenzovat neúspěch a selhání z jiných sfér života ve sféře milostné. Člověk už je prostě takový, že touží po pocitu úspěchu, potřebuje cítit, “že na to má” a ač vratká, je půda mimomanželských vztahů pro tento účel často lákavá.
3. Panika z životního bilancování / druhá míza – je to často další z motivů nevěry. Jde o stav uvědomování si, pocit, že Vám “unikají šance mládí” a to vede k touze po změně a nových zážitcích. Často jde o pocit prázdného hnízda a zužujících se příležitostí. Tento stav nazýváme i syndromem zavírajících se dveří.
4. Nejednou je motivace ÚČELOVÁ – kdy je cílem nevěry “potrestání” partnera, například za jeho nevšímavost, neochotu trávit společně volný čas. Účelem může být i roznícení žárlivosti či zájmu ze strany životního partnera.
5. Citová deprimace – kdy je nevěra důsledkem citového strádání v manželství, když jde o určité projevy vzájemného odcizení se, nezájem jedné strany o svého partnera, nebo jde o idalizové hledání “ pravé lásky” u citově nevyrovnaných (labilních) lidí. To je například i princip lázeňských lásek. Když jsem doma s něčím nepokojený, když mi u partnera něco chybí a nemluvíme spolu o tom, hrozí riziko, že např. v lázních potkám člověka, který tuto moji potřebu uspokojí a najednou se ocitám v sedmém nebi. Odtud je jen krůček k milostné aférce, přičemž si neuvědomuji, že v jiných oblastech společného života mi můj partner vyhovuje. Avšak v dané chvíli jsem zaslepený dostatkem něčeho, co mi tak dlouho chybělo. A problém je na světě.